Povídka - Lukáš

13. července 2011 v 12:34 | Lůc Mác
Trošku jsem psala, po opětovném přečtení si říkám, že je to nic moc a dokázala bych to i lépe, ale co už. Přečtěte a zkritizujte x)
Mimochodem o něčem podobném se mi zdálo, tak jsem to rozvinula a napsala x)

Úplně normální školní den, říkala jsem si dnes ráno. No co, nuda, nic víc vás ve škole asi nečeká. Uběhlo pár hodin, zrovna jsme měli angličtinu a nějakou práci po skupinkách. No skvělý, jsem ve skupince s Lukášem. Upřímně se neraduju. Nemáme se zrovna v lásce, i když ani nevím proč. Jednou si mě odebral z přátel na FB a od té doby mě ignoruje, předtím jsme se přitom normálně bavili. No a teď jsme něco měli psát a on se mnou normálně komunikovat. Já vím, že to bývá normální, ale na něj to bylo neobvyklé. Dokonce začal mluvit i o tom, že by bylo fajn si někdy zajít ven. Nevěřím vlastním uším. Je to ten kluk, který se mnou chodí už 9 měsíců do školy? Ale byla jsem nadšená, i když mě předtím přehlížel, tohle mi udělalo radost. ,,Tak můžeme" odpověděla jsem mu. Další den jsem se za ním měla stavit, vzala jsem kamarádku, aby mě dovedla k jeho místě bydliště, protože se u nás ještě moc nevyznám. Došli jsme tam, rozloučili se a já si sedla na lavičku a čekala až Luke příjde.

Najednou vyběhl Lukáš, s flaškou od alkoholu a bez trička, na zádech samá krev, ven před bytovku. Bože! ,,Luku, co se děje"…,,Já….jen potřebuju sehnat alkohol pro otce",,Hej Luku, sedni si, zastav se, řekni mi co se stalo", sakra jsem vyděšená.,,Prostě, můj otec strašně pije a když nemá alkohol a není všechno podle něj, tak mě vždycky zbije",,Bože", pohladila jsem ho po krvavých zádech,,Takhle to nenechám, Luku, prostě musíme něco udělat",,Víš jakej z toho máme s mámou strach, ona už to nedává a já prostě jen dělám, co otec chce",,Hele, je ti už skoro 18, nemůžeš se takhle nechat ovládat a rozhodně bys v tom neměl nechat ani mámu", vůbec nevím, co bychom teď měli dělat, ale nejlepší způsob by byl, to jít oznámit na policii, či možná na linku důvěry.,,Zlato…promiň za ten výraz…ale prostě něco musíme udělat! Mám o tebe strach",,Fakt díky, nechci tě tím zatěžovat, ale jsi jediná kdo o tom ví. Víš proto jsem dělal takovýho frajera vždycky, protože jsem nechtěla ukazovat svoji osobnost, ale začal jsem si uvědomovat, že tím pár lidem škodím a navíc, že bych mohl mít konečně šťastnej život. Proto jsem tě pozval na rande. Čekal jsem, že otec bude někde v hospodě, bude klid a my půjdeme někam pryč. Mrzí mě, že jsi tohle musela vidět", chce se mi brečet. Je úplně jiný, než vypadá, je tak bezbranný a tak milý. Naše rty se dotýkají. Líbáme se. Po chvilce se odtáhnu, pomáhám mu se zvednout a odcházíme na pohotovost. Řekli jsme, že spadl ze stromu na branku, když sundával kočku. Naštěstí nám to uvěřili a ještě ho pochválili za statečnost. Je pátek, tak jsem mu nabídla, že může přespat u nás, protože táta v pátek nikdy není doma. Dovedla jsem ho do svého pokoje a uvařila mu kakao. Sedla jsem si vedle něj na postel se svým hrnkem kakaa a koukala na něj, byl tak bezmocný, tak krásný. Položil svůj hrnek i ten můj odložil. Nádherně mě objal a položil na postel. Vyspali jsme se spolu. Byl tak něžný a pozorný. ,,Jsi moje první"řekl. Usmála jsem se, pohladila ho po jeho krátkých vlasech a lehce ho odejmula. Usnuli jsme v objetí. Ráno jsem otevřela oči a byl tam, takže to nebyl sen. Byl už vzhůru, ležel vedle mě a koukal se jak spím.,,Dobré ráno hvězdo"používá moje výrazy chytrák. Jen tak jsme ještě leželi vedle sebe.,,Nevím co mám teď dělat, už nezvládnu žít s otcem a nedokážu se vzdát tebe" řekl.,,Ach, není to lehké. Nechceme to opravdu někam nahlásit? Nebo vezmi mámu a odejděte, klidně jen někam na ubytovnu, měli byste klid a nemůže se vám nic stát, vždyť ve svém stavu ani nebude schopen vás hledat"...,,Asi máš pravdu, najdu vhodnou chvíli, kdy nebude doma a mámu odvedu, bude to tak lepší, myslím, že on sám tam brzy shnije a bude pokoj"konečně to pochopil. Tak moc bych chtěla aby bylo všechno v pořádku. Vstala jsem a došla do kuchyně pro závin ke snídani.
,,Mmm…výborný"chválil blázinek. Poté co jsme se najedli a nějak nachystali jsme vyrazili ven. Šli jsme kolem jejich paneláku a zdálo se, že je tam klid. Vešli jsme, vzali jsme pár věcí a jeho mámu a šli jsme se podívat po nějaké ubytovně. Jistěže jsme jednu našli. Hned jsme je tam zaregistrovali a dostali jsme jeden malý pokoj. Oddechla jsem si. Snad už to bude částečně za námi. Jeho máma se šla konečně pořádně vyspat a my jsme se šli projít. Chodili jsme po městě až do pozdních hodin. Čekala jsem, že mě táta zabije, ale bylo mi to jedno. Jsem ráda, že se nám podařilo vyřešit jeden zásadní problém. Nemohli jsme se vůbec rozloučit, ale museli jsme. Šla jsem domů a samozřejmě byl táta naštvaný. Povídali jsme si asi hodinu o tom, co se stalo a táta byl v pohodě. Říkal, že kdyby něco, ať mu klidně řeknu, že mi pomůže.

Lukáš se hodně změnil. Přestal vysedávat doma u počítače a s otcem. Pomáhal mámě a našel si brigádu. Jsme teď spolu každou chvíli. Už není takový kritický a ignorační. Chci s ním strávit zbytek svého života….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hjůbí Hjůbí | Web | 27. července 2011 v 11:59 | Reagovat

Ty jo, o takových věcech se ti zdá? O_O Chudáčku. Na jednu stranu je to strašně romantický, na druhou je hnusný představovat si, jak má Lukáš záda od krve.

2 Metty Metty | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 14:52 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

3 Dejw Dejw | E-mail | Web | 7. března 2012 v 4:32 | Reagovat

Super blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama