Srpen 2011

Povídka - Michal...

14. srpna 2011 v 14:49
Moc často nepíšu, vím. Ani mi nešllo psát komentáře na blogy, nějaká chyba nebo co to bylo. Přidávám jednu další svoji povídku. Nevím, co se mi to v hlavě děje, ale kluci, kteří jsou mými velmi dobrými přáteli se objevují v mých snech nějak moc zamilovaní O:). No, posuďte sami :D


Měli jsme jet zrovna na nějakou přednášku se školou do Brna. Vzala jsem Toma za ruku a postrčila ho do té dlouhé fronty k autobusu. Cesta utíkala pomale, s Tomem jsme si neměli, co říct. Dojeli jsme k jakési budově a nacpali jsme se dovnitř. Všichni samozřejmě hledali nejzadnější místa k sezení. Tomáš si sednul s Jirkou, ani se neobtěžoval jít ke mně, tak si ke mně přisedla Pavlína. Chvíli jsme se o něčem bavili, než začala ta neočekávaná přednáška. Vůbec sem ji nevnímala, nevím ani o čem to mělo být. Po skončení na mě začala Pavlína křičet:,,Ty si jako myslíš, že seš tak největší hvězda jo?"…Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. Shodila mi tašku na zem a ještě dodala,,Nemůžeš mít pořád všechno, co chceš i když si myslíš jak seš u kluků oblíbená." Stála jsem naproti ní s otevřenou pusou, Tomáš šel zrovna kolem, ale ani se nezastavil. Pavlína ještě kopla do mé tašky a všechny věci se rozlétli po zemi, potom odešla. Kolem šel zrovna Michal a hned mi pomáhal věci posbírat.
,,Co se to mezi vámi stalo?" zeptal se.
,,Já vůbec netuším, ale děkuju za ochotu"
,,To nestojí za řeč, koukám, že tvůj přítel se ti ani nesnažil pomoct!"
,,Poslední dobou to vypadá, že se ode mě vzdaluje"
Povídali jsme si až k autobusu i celou cestu autobusem. Už jednou jsme spolu něco měli, ale on se nakonec vrátil k bývalé. Vždy na něm však bylo vidět, že toho lituje. Chtěla jsem ho, nenáviděla jsem tu holku, pro kterou se rozhodl. Ale potom jsem se zamilovala do Toma a myslela jsem, že s ním už budu zase šťastná. Po čtyřech měsících však vypadá, že už ho to se mnou přestalo bavit.